Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Sídliště Werkbundu Wien |
Sídliště Werkbundu ve Vídni (Werkbundsiedlung Wien) je funkcionalistický komplex rodinných domů vystavěný ve Vídni v letech 1930-1932 jako architektonicko-urbanistický experiment a vzorová stavba hodnotného sociálního bydlení meziválečné éry. HistoriePřetrvávající hluboká společenská nerovnost ve střední Evropě po 1. světové válce podmínila rozvoj řady sociálních hnutí, mezi jejichž společé cíle patřilo zlepšení postavení zaměstnanců, zejména dělnictva. Avantgardní myšlenky moderních hnutí se postupně prosadily prakticky v celém spektru lidské činnosti od politiky přes umění až po průmysl a vědu a ovlivnily životní styl i společnost jako celek; a to z celého regionu nejvýznamněji právě v Rakousku, které bylo v meziválečném období výrazně levicově profilováno pod vládami sociální demokracie.
Mezi projekty podporované sociálnědemokratickým vedením země patřila výstavba sociálního bydlení - tj. městských bytů nebo úsporných a levných domů pro dělnictvo, které kombinovaly cenově dostupné a efektivní řešení (menší výměry bytů i pozemků, společná bytová inrastruktura, kompaktnost apod.) s uměleckými (kubistická, funkcionalistická či konstruktivistická řešení) a ideologikými (hromadné bydlení, jednotná řešení a možnost setkávání) hledisky. Ve Vídni (i jiných středoevropských městech) lze najít celou řadu takových sídlišť moderní doby někdy ža corbusierovského typu. Mezi nejzajímavější experimenty patří dozajista mohutný bytový soubor Karl-Marx-Hof v Döblingu nebo právě sídliště Werkbundu v Hietzingu. Určitou předlohou sídliště Werkbundu v Hietzingu byla dělnická kolonie/sídliště Weissenhof ve Stuttgartu z roku 1927 - od ní se odvinul plán vybudovat obobné moderní sídliště v městské části Favoriten, nicméně obava, že by sídliště zůstalo ve stínu tamějších nových mohuntých bytových komplexů vdla nakonec k rozhodnutí vybudovat čtvrť v Hiezingu na místě vysušených bažin pod Červenou horou. Výstavba probíhala netradičním způsobem: pod vedením architekta a iniciátora projektu Josefa Franka započala stavba 70 domků soustředěných okolo tehdy bezejmenné ulice v roce 1930 na základě plánů 31 architektů z několika evropských zemí a USA. Frank sám byl zodpovědný za urbanistickou koncepci sídliště, malíř László Gábor pak za výtvarnou koncepci. Stavbu provedla městská společnost Gesiba pod vedením ředitele Hermanna Neubachera, který byl současně předsedou rakouské pobočky Werkbundu. Výstavba byla dokončena v roce 1932, kdy byl zahájen prodej domů novým majitelům. Během prvního roku „největší výstavy domů v Evropě“ navštívilo sídliště přes 100000 potenciálních zájemců, nicméně netradičně řešené funkcionalistické domy nešly dobře na odbyt a všechny nebyly prodány ani do anšlusu Rakouska německými nacisty v roce 1938. V současnosti je většina domů v majetku města Vídně. V roce 1936 byla centrální zvlněná ulice procházející sídlištěm pojmenována paradoxně Woinovichgasse podle rakousko-uherského generála chorvatského původu Emila svobodného pána Woinoviche z Belobresky. PopisZ původních 70 domů se do roku 2015 zachovalo 64 budov, zejména řadových domků, dvojdomků a samostatně stojících domků. Všechny budovy jsou soustředěné okolo ulice Woinovichgasse, vklíněné do ostrého úhlu mezi ulicemi Veitingergasse a Jagdschloßgasse, se kterými je sídliště propojeno dvojicí příjemných průchodů pro pěší. V nejhlubší části sídliště vybíhá z Woinovichgasse slepá ulička Englebrechtweg. Všechny domy jsou v roe 2015 obydlené a přiměřeně udržované, sídliště je přístupné a hojně navštěvované zájemci o poznání meziválečné sociální architektury v Rakousku. Stejně jako u dalších staveb sociálního bydlení byla hlavním požadavkem dostupná cena a sní související kompaktnost staveb na co nejmenším prostoru a funkční řešení. Autorství architektů sdružených pod hlavičkou Werkbundu znamenalo funkcionalistické řešení s plochými střechami, pásovými okny, se zvýšeným uplatněním skla a betonu na fasádách převážně světlých barev doplněných kovovým zábradlím. Domy mají prostorově úsporné zahrádky, časté jsou terasy a prosklená schodiště. Z dnešního pohledu je ovšem nutné poznamenat, že úspora v investičníh nákladech a často primárně efektní řešení upřednostňující vnější dojem jsou na újmu využitelnosti, ať už kvůli stísněným poměrům nebo vysokým nákladům na vytápění budov. Sídlišti je věnována pěkná webová stránka zde. Seznam domů a jejich autorů
Prameny
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 7. 2. 2015 byl naposledy upraven dne 18. 2. 2018 a zobrazen celkem 12568×, naposledy dne 2. 5. 2024 v 23:31.
|
Autor: Jiří Hrdina | Čas: 7. 2. 2020, 17:58 | |
Dnes mnoho domů po rekonstrukci, informační panel, lze zdarma stáhnout výbornou aplikaci i audiopruvodce. Určitě stojí za návštěvu! A díky za stránku. | ||